Co to vlastně je precizní zemědělství a proč by vás to mělo zajímat?

GPS, satelity, počítače, automatizace, robotizace. Všechno kolem nás ovládají čím dál dokonalejší technologie a ani zemědělství se nevyhýbají. To, že jde o tradiční odvětví, ani trochu neznamená, že by se v něm moderní vychytávky neměly objevovat. Naopak – právě v zemědělství pomáhají efektivněji sázet i sklízet nebo méně zatěžovat půdu. Ostatně je dost dobře možné, že jeden z hi-tech traktorů už někdy projel kolem vás. Jak to funguje?

Stojíme na poli u Polničky kousek za Žďárem nad Sázavou a pár desítek metrů před námi jezdí traktor s důmyslnou nástavbou a spoustou hadiček. Z nádrže na jiném traktoru si načerpá kejdu, živočišné hnojivo, a pak vyrazí na cestu po poli, která je daleko organizovanější, než by se člověku na první pohled zdálo. Traktor totiž neřídí ani tolik jeho řidič, ale hlavně GPS technologie, která přesně určuje, kam trysky vstříknou dávky hnojiva – u každé hadice jsou disky, které půdu rozříznou a hnojivo aplikují přímo do půdy, takže se nic nevypaří. Kam se totiž dostanou, tam za chvíli poputuje zrnko kukuřice. Co dávka, to zrnko. Každé tak má přímo v zemi svoji miniaturní ampuli s výživou. Díky preciznímu dávkování se výživnou hmotou neplýtvá a dokonale se využije přesně tam, kde má.

„Díky tomu, jak je traktor navigovaný, nedochází ke zbytečným přejezdům přes už nahnojený pozemek a následně můžeme také přesně zasít. Nestane se to, co při práci bez GPS, kdy je přeseto v místech, kde se traktor zbytečně několikrát otáčí,“ upozorňuje na úsporu výfukových plynů a šetrné chování k půdě Jana Novotná, hlavní agronomka AGRO Měřín, kterému právě tohle pole patří.

Jako v IT. Data jsou základ

Je to jenom jeden z mnoha příkladů, kde dnes technologie precizního zemědělství nastupují. Patrné budou čím dál víc právě kvůli výhodám, jako je efektivnější setí i sklizeň, možnosti šetřit hnojivo nebo posílat techniku jenom tam, kde je zrovna potřebná. „Základem pro tento způsob hospodaření je maximální znalost jednotlivých pozemků, nejen jejich celků, ale i jejich částí, protože pozemek se může v různých částech opravdu hodně lišit. Zjišťujeme to pomocí rozborů půdy, které jsou úplným základem pro to, abychom technologie mohli nasadit,“ vysvětluje Jana Novotná.

Než se totiž třeba traktor na pole pustí, musí existovat podrobné podkladové mapy s výsledky rozborů. Sleduje se například mocnost orniční vrstvy a to, jaké je v půdě množství prvků, jako jsou dusík, fosfor, draslík, nebo jaké je pH půdy. Podle toho se pak stanovuje, kde je potřeba přihnojit a kde by to naopak mohlo třeba i uškodit.

Právě pořízení analýz teď představuje pro zemědělce velkou výzvu – udělat rozbory z tak velkých ploch chce velkou investici. Proto zatím většina zemědělců „precizně“ obhospodařuje jenom část své výměry a vyhodnocuje si (za pomoci výnosových dat, které vytváří třeba systém ve sklízecí mlátičce), jaké má nová forma obhospodařování výsledky. Podle Jany Novotné už je ale jasné, že budoucnost půjde tímto směrem. Zemědělci se zkrátka snaží shromáždit co nejvíc podkladů a pak je předat do rukou technologií, aby bylo možné s půdou, jejíž výměra se každoročně zmenšuje, nakládat co nejšetrněji, nejefektivněji a s co nejmenšími ztrátami.