ČERSTVÁ REPUBLIKA JE I TVÁ VĚC.

Ono se řekne „pečovat o krajinu“. O pole, louky, lesy nebo zvířata. Ale pro koho je to úkol? Kdo na sebe bere všechnu tu práci, která leckdy nemá přesně stanovenou pracovní dobu a vyžaduje přizpůsobení se zvířatům a počasí? Jsou to lidé se silným vztahem k přírodě a zvířatům a tady je příběh jednoho z nich: 22letý Jiří Jaroš se na farmě v Sobotíně nedaleko Šumperka stará o asi 700hlavé stádo hovězího dobytka, ze kterého pochází jedno z nejlepších mas, jaké si v Česku můžete koupit.

Neplýtvat, zbytečně nehnojit, všechno spotřebovat beze zbytku a odebírat hlavně to, co vzniklo a vyrostlo co nejblíž k domovu. Recept na udržitelnější a rozumnější život je snadný, ale my, lidé, si ho někdy až směšně komplikujeme a sami si házíme klacky pod nohy. Dobrým příkladem jsou třeba česká jablka v českých obchodech. Proč jich tam není víc, když máme pro jejich pěstování ideální podmínky? Třeba proto, že trend nesmyslných estetických kritérií se ze světa modelingu dávno přesunul i do potravinářství.

65 kilogramů. Tolik brambor sní každý rok průměrný Čech nebo Češka. Ne každý ale ví, jakou péči tahle nenápadná plodina potřebuje. Nebo to, jak moc právě pěstování brambor poli a půdě prospívá. Pojďte se o tom přesvědčit přímo do terénu.  

Platí to všude možně, ale ve víně opravdu bez vytáček. Když má být sklenička bílého nebo červeného opravdovým požitkem, musí být na začátku procesu tvorby vína perfektní hrozny. Vinaři k tomu přistupují různě – dělají pečlivou probírku už ve vinici a později před tím, než jdou plody do lisu. K dokonalosti to vyladili v Novém vinařství v Drnholci. Jako jediní v Česku používají optický třídič hroznů, který bez milosti „sestřelí“ každou bobulku, která nevyhovuje.

Poslední rok se našimi peněženkami neprohání vítr, ale vichřice. Sotva jsme si začali zvykat na výrazné zdražení bydlení a stavebních materiálů, rozpoutala se nevídaná bouře na trhu s energiemi. A od té doby máme možnost pozorovat inflační „domino efekt“ napříč všemi myslitelnými výdaji. Vlna zdražování se logicky nevyhýbá ani základní položce každé domácnosti. Jídlu.

Tu situaci zná každý z nás. Ve schránce se nám týden co týden objevují letáky, jež nabízejí „farmářské“, „sousedské“, „regionální“ či „tuzemské“ potraviny – často ve skvělých akcích. Přitom mnoho z nich je českých skutečně jen v uvozovkách. A aby toho nebylo málo, když už se vytvoří nějaká oficiální, státem uznaná pečeť národní kvality, je rychle kopírována na první pohled podobnými razítky a motivy, za nimiž stojí jen čistý marketing.