Nesmysly v obchodech: Načervenání jablka je vada. Proč?
Neplýtvat, zbytečně nehnojit, všechno spotřebovat beze zbytku a odebírat hlavně to, co vzniklo a vyrostlo co nejblíž k domovu. Recept na udržitelnější a rozumnější život je snadný, ale my, lidé, si ho někdy až směšně komplikujeme a sami si házíme klacky pod nohy. Dobrým příkladem jsou třeba česká jablka v českých obchodech. Proč jich tam není víc, když máme pro jejich pěstování ideální podmínky? Třeba proto, že trend nesmyslných estetických kritérií se ze světa modelingu dávno přesunul i do potravinářství.
„Tady všude byly sady, ale časem jsme je museli vyklučit. Bývalo tady 220 hektarů, dnes už ovoce produkujeme jen na 75 hektarech. Pěstovat ho víc se nám v Česku nevyplatí,“ vysvětluje při procházce mezi vinohrady a sady s jablky Ivo Pokorný, šéf Pomony Těšetice, která ovoce pěstuje.
Dnes jsme tady kvůli jablkům, jejichž sklizeň pomalu vrcholí. Ženy na pohybující se vysokozdvižné plošině zrovna očesávají nejvyšší patra stromů hned pod sítí, která jablka chrání před kroupami. Je to letošní druhá sklizeň, první várka už je u prodejců nebo v chladírně. Rychlé ruce sahají po každém plodu a s každým trochu zakroutí. „To proto, aby na jablku nezůstaly otisky prstů. Kdyby s ním člověk jenom škubl, poškodí se,“ vysvětluje ředitel firmy.
Tahle ne!
Přestože už plošina některé keře minula, spousta ovoce na nich ještě zůstává. Třeba na krajích, kde jsou krásná velká jablka odrůdy Golden Delicious s lehkým načervenáním. „Ta do várky, kterou prodáváme obchodním řetězcům, nesmí, nesplňují estetické standardy,“ překvapuje nás svojí reakcí Pokorný. Tahle? A proč? „Právě kvůli tomu načervenání od slunce. U zelené odrůdy ji obchodníci vnímají jako vadu,“ snaží se Pokorný vysvětlit něco, co se selským rozumem chápe jenom těžko.
Na všemožná více či méně smysluplná pravidla už je zvyklý, i když ho pořád štvou. Jablko, které dostane to privilegium, že se objeví v sekci ovoce-zelenina, musí splňovat spoustu nároků: Musí mít v průměru 7 centimetrů, takže třeba v Pomoně kvůli tomu obměnili celou kontrolní technologii – když byla dřív některá jablka trochu podlouhlá, splňovala sice váhový limit, ale už ne ten průměrový. Teď tady proto mají optickou technologii, která každý plod 16x vyfotí a přeměří, takže do kategorie „do obchodu“ spadnou jen ta opravdu 100procentní. A co ta, která jsou jen 95procentní a jen o kousek menší? Ta se prodávají obchodníkům za daleko menší cenu nebo končí v moštu.
„Není to fér. My se o stromy a plody staráme celý rok, dáváme jim výživu, nakonec je očešeme, zabalíme a dovezeme prodejci a za kilogram dostaneme něco mezi 8 a 17 korunami, z toho ale 2,5 koruny tvoří jen půjčení unifikovaných bedýnek, ve kterých jediných se ovoce může dodávat. V obchodech, kde jen čekají na zákazníka, se ale jablka prodávají za cenu kolem 40 korun. To je nepoměr,“ říká Pokorný. A to mluví o těch nejkvalitnějších jablcích, která vyhoví všem kritériím. Ta, která jsou o něco menší, už spadají do kategorie „průmyslová“ a za ně sadaři dostanou nejčastěji jen něco kolem 3 korun.
Náklady se jim přitom pořád zvyšují, a to i na věcech, kterých si člověk vůbec nevšimne. Dřív se například jablka dodávala do obchodů nasypaná v bedýnkách. Dnes musí sadaři platit drahé proložky, které budou za pár týdnů ještě dražší – doteď se používaly plastové, časem ale bude možné využívat jenom ještě dražší papírové. Což o to, ekologická opatření zemědělci schvalují, jen by si dovedli představit ještě ekologičtější způsoby logistiky. „Díky proložkám vidí zákazník vždycky jen jednu vrstvu jablek a tolik se v nich v obchodě nepřehrabuje a neničí je. Kdyby se ale lidé naučili vzít si zkrátka rovnou jedno jablko, obešli bychom se bez proložek úplně,“ navrhuje Pokorný řešení, které by ušetřilo spoustu odpadu.
O jablka se přitom tuzemští producenti starají opravdu královsky. Například na třídicí linku jdou z vodní lázně, aby se nijak neotloukla. A opravdu jen vodní, žádné saponáty nebo dezinfekce, jak se někde traduje. Ani žádnou leštičku tady rozhodně nenajdete. Fenomén lesklých jablek dovede ostatně Pokorný raz dva vysvětlit. „Některá jablka jsou jakoby voskovaná přirozeně, může to být znak pokročilé zralosti nebo přezrálosti. Že by je někdo speciálně ošetřoval nějakým leštidlem, na to v Česku nenarazíte. Když už, budou to spíš plody ze zahraničí,“ říká muž, který vede kromě Pomony i Ovocnářskou unii ČR, a vyzná se tím pádem i ve vší legislativě, která k jeho oboru patří.
Ovoce z jeho firmy putuje i na nejrůznější chemické rozbory. Potraviny pečlivě kontrolují úřady a sama Pomona si ještě nechává zaplatit speciální dobrovolné analýzy, aby měla pořád jistotu, že v plodech nezůstávají ani zbytky ošetřujících přípravků. Mimochodem, opravdu nezůstávají. Potvrzují to i štosy papírů ze zkušebních laboratoří, které sadaři leží na stole.
Totéž ale hlavně v minulosti neplatilo o jablcích dovážených ze zahraničí. Proto si tuzemští sadaři vymohli, že musí procházet stejně podrobnými zkouškami jako domácí. Co ale není stejné, to je cena, kterou producenti soupeří. Třeba ti polští můžou svoje plody nabízet za daleko nižší ceny, protože díky domácí politice neplatí sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance. I to je důvod, proč na trhu českých jablek ubývá. Přitom je to škoda, jaké jiné ovoce už by se v českých zeměpisných podmínkách mělo pěstovat?
Související články
O bioprodukci jste už určitě slyšeli. Víte ale, v čem přesně se liší od té konvenční? Má tu výhodu, že méně zatěžuje mléčnou žlázu krav a výsledné mléko a produkty z ní obsahují větší množství vitamínů. Vyprávět by o tom mohli na farmě Chlumek. Denně se tam starají o stovku holštýnských krav v ekologickém chovu. Kvalita biomléka je u nich tak vysoká, že za něj sbírají už několik let v řadě nejvyšší ocenění.
Velikonoce už jsou za rohem a ve vzduchu je kromě začínajícího jara pomalu cítit vůně čerstvě upečených beránků. Kromě sladkých pokrmů na velikonoční tabuli v mnoha domácnostech nechybí ani uzené maso. Udírny proto už několik týdnů pracují na plné obrátky, aby stihly připravit oblíbenou sváteční pochutinu pro všechny.
Pět druhů jídel a celkem třináct set obědů. Tolik denně připraví v jídelně ve Žďáře nad Sázavou. Fungují částečně jako „závodní“ jídelna, ale především k nim docházejí i lidé mimo firmu. Na první pohled běžné místo, kde si dát oběd. Tak proč se strávníci neustále vrací a jak to, že jim tolik chutná? Mimo jiné díky tomu, že tu vaří z lokálních potravin.