foto: Martin Indruch

Křehké krásky meruňky. Ke knedlíku nebo zavařenině vede dlouhá cesta

Kdyby se léto mělo převtělit do jednoho jediného ovoce, bylo by meruňkou. Jen se na chvilku zasněte – v sezoně nejdřív pěkně kynuté knedlíky a po zbytek roku marmeláda nebo zavařenina, která dovede nejteplejší dny v roce tak intenzivně připomenout. Víte ale, co péče a taky štěstí stojí, než člověk na stůl košík pravých českých meruněk dostane?

Ivu Pokornému už je teď hej, nejvíc stresující týdny v roce má za sebou. Teď už jenom sleduje, jak se úroda ze stromů stěhuje do košíků a bedýnek a později do kufrů aut nebo regálů obchodů. Ředitel ovocnářské společnosti Pomona Těšetice, která má svoje sady v okolí Znojma, si ale na jaře užil svoje. Jestli je nějaká plodina bezpečným barometrem počasí, je to zvlášť v českých podmínkách právě meruňka. „Je opravdu velmi citlivá na počasí, do ‚zmrzlých‘, tedy asi do poloviny května, si nikdy nemůžeme být ničím jistí. Navíc, jak se klima pomalu otepluje, vegetační doba meruněk se prodlužuje, takže složité období začíná už od poloviny března,“ přibližuje Pokorný. Jeho lidé na jaře zkouší nejrůznější postupy, aby budoucí úrodu ochránili – aplikují ochranné přípravky, pečují o výživu stromů a úplně nejraději jim přímo „topí“ parafínovými svícemi.

Bývá to impozantní pohled. Mezi řadami stromů hoří louče, kterých je až 200 kusů na hektar. „Jedná se o finančně náročnou záležitost, proto je používáme jen na nejohroženějších pět až sedm hektarů sadů,“ vysvětluje Pokorný. Letos má ale příznivější rok. Sady vydaly dobrou úrodu, což v podmínkách jeho podniku znamená asi 130 tun meruněk. Pro asi deset procent z nich si přijedou lidé přímo, další se prodávají v síti obchodů s českými potravinami Rynek a další rozešlou všude možně po Česku velkoobchodníci. I když se v obchodech objevují plody z nejrůznějších zemí, zrovna u meruněk je tuzemský původ opravdu znát. Čeští sadaři je „umí“ opravdu kvalitní.

 

Obrázek
Merunky

 

Z čím větší dálky, tím tvrdší v bedýnce

„Meruňka je křehké ovoce. Pokud putuje ze Španělska, Turecka nebo Řecka, znamená to tisíce kilometrů v kamionech, takže o to dřív se musí sklidit, aby cestu přežila v potřebné kondici. Tím spíš pro ni platí, že je opravdu lepší kupovat si ji v místě produkce,“ vysvětluje podrobnosti Pokorný.

Kdo by si teď rád našel nejbližšího možného dodavatele, ten se může podívat přímo na web Ovocnářské unie České republiky, kde je seznam všech tuzemských producentů. Do supermarketu se totiž většina z nich nedostane, jejich náklady zdejší ceny zkrátka nepokryjí. „Když to budu ilustrovat na jablcích, tak ty se prodávají v supermarketu za 30 až 50 korun a ovocnáři dostávají v průměru 14. Přitom to oni nesou náklady na péči o půdu i stromy, sklizeň, balení i dodání plodů,“ krčí rameny Pokorný. Mimo jiné proto je Česko v produkci jablek soběstačné na asi 40 procent a v meruňkách ještě méně – získat přesné číslo je kvůli složitým pěstebním podmínkám těžké, odhaduje se něco mezi 20 a 30 procenty.

Když už člověk ale natrefí na tuzemské plody, má to pro něj řadu zdravotních plusů. Kromě toho, že obsahují pro tělo moc zajímavý mix vitamínů, tak je u nich jistota, že se pečlivě kontroluje, jaké látky se do nich dostávají z půdy, vzduchu a vody. „V průběhu sklizně posíláme vzorky do certifikované laboratoře, kde se dělá rozbor na 450 pesticidů. Výsledky ukazují, že téměř splňujeme parametry dětské výživy. Producent od producenta se to samozřejmě může lišit, ale vzhledem k tomu, že čeští ovocnáři jsou členy systému integrované produkce a dbají na to, aby se přiblížili nízkoreziduální výrobě, jde o opravdu výborné ovoce,“ posílá Ivo Pokorný tu nejlepší pozvánku k misce českých meruněk.

Zaujalo vás tohle téma? Diskutujte o něm. Na sociálních sítích nebo naživo! Budeme rádi, když ho budete sdílet společně s námi.

Související články

  • potraviny

Klasický rodinný nákup: chléb, mléko, salám, sýr. Zatímco třeba u salámu panují v rodinách různé preference, u sýra je jeden, po kterém sahá skoro každý. Jestli je totiž něco fenomén, tak je to klasický český 30procentní eidam. I když český… s tím původem je to trochu složitější. Kde se vlastně vzal jeden z nejoblíbenějších českých mléčných výrobků?

  • potraviny

TORO Hlavečník je podnik na Pardubicku, který se specializuje na produkci kvalitního hovězího z mladých býků. Řezníci býky poráží, když mají 18–24 měsíců, a na chuti masa je to znát. Je šťavnaté a libové. 

 

  • potraviny

Bohatý zdroj bílkovin v malých zelených kuličkách. Hrách je pro Českou republiku specifickou plodinou a v jeho šlechtění patříme mezi světovou špičku. Pokud ho chcete mít letos na zahrádce také, tak právě teď je vhodná doba pro jeho zasetí.