Nemusí vonět, hlavně že fungují. Proč to bez hnojiv nejde?

Tohle téma vám možná nebude úplně vonět, ale aby půda dávala šťavnaté plody a třeba dostatek brambor, bez hnojiv se zemědělci neobejdou. Jenže v tom, jak s nimi pracují, může být ohromný rozdíl. Pojďte se s námi podívat, jaké látky a proč se na pole dodávají. Vysvětlí vám to zase o něco víc, z čeho se cena potravin skládá, a taky zjistíte, že i technika hnojení se posunuje dopředu. To přírodní už se dnes zapravuje rovnou do půdy, takže plodiny rostou málem bez toho, aby o tom váš nos věděl. A děje se to právě v těchto dnech, protože o tom, jaká bude ta příští úroda, spolurozhoduje už to, jak se nakládá s půdou, na které se právě sklidilo. 

Na začátek otázka, která napadne kdekoho: A nešlo by to bez hnojiv? Úplně krátce, nešlo. Tedy pokud chceme mít aspoň tolik potravin, kolik máme dnes. „Ona by si půda poradila i sama, ale to bychom jí nesměli brát to, co na ní vyroste. Půda totiž všechny živiny, které má, dá do plodin, které z ní vyrůstají. Kdybychom zrní a slámu nechali na místě, dostanou se živiny zpátky. Jenže my je potřebujeme, abychom měli co jíst – obilí na mouku, slámu jako podestýlku zvířatům. Proto musíme půdě živiny vrátit jinak a přihnojovat,“ vysvětluje na rovinu Jana Novotná, hlavní agronomka společnosti AGRO Měřín, která se v Česku stará o více než 20 000 hektarů půdy.

Ideální je dodávat půdě organickou hmotu, zbytky slámy a hnůj nebo kejdu, které zůstávají po zvířatech ve chlévech a stájích. Jedině v takovém případě se hezky točí kolo přírodních procesů – z hnoje rostou plodiny pro zvířata i lidi, ze zvířat máme maso a po nich zůstane další hnůj, takže koloběh fičí pořád dokola. „Proto je mimochodem takový problém, že se v Česku kvůli špatným podmínkám pro zemědělce omezuje živočišná výroba, jedna část celého procesu nám tak vypadává,“ upozorňuje Novotná, jejíž firma už umí i kejdu na pole aplikovat tak, že to ani nejbližší okolí nemusí cítit. Speciální stroj ji zapravuje přímo pod zem, 15 centimetrů hluboko, takže přímo ke kořínkům rostlin, které ji rovnou využijí, a minimalizuje se tak navíc únik živin a tolik cenného dusíku do ovzduší.

Co když na hnojiva nebude?

V průběhu roku dochází na různé fáze hnojení, proto se půda obohacuje o živiny už teď bezprostředně po sklizni. Nemusí to být ale vpravováním kejdy do půdy nebo rozvážením hnoje. Třeba na jaře je na polích vidět nízká rostlinná vrstva zeleného hnojení, které se pak zaorá a dodá právě tolik potřebnou organickou hmotu. A svoji důležitou roli mají v celém procesu i průmyslová hnojiva. I když, různí zemědělci se liší v tom, jak moc je využívají. „My máme rostlinnou i živočišnou výrobu, takže si dovedeme spoustu živin zařídit sami – máme hnůj, močku, kejdu i digestát z bioplynových stanic a dává nám to takto smysl kvůli udržování onoho koloběhu. I my ale musíme některá hnojiva dokupovat, protože přirozenou cestou jich nejsme do půdy schopní dostat dost,“ vysvětluje zkušená agronomka.

Mluví například o minerálních hnojivech, jako je draselná sůl nebo draslík s fosforem. Každá plodina má svoje požadavky, takže aby například vyrostlo dostatek brambor, chce to dodat jim mimo hnoje i dost draselné soli.

Kdo sleduje zprávy nebo ekonomický vývoj, tomu v tento moment došlo, pod jak velký tlak se teď zemědělci dostali. Hnojiva jsou totiž jednou z komodit, jejichž cena v posledních měsících vystřelila vzhůru stejně jako stíhačky v letním trháku Top Gun: Maverick. „Aktuálně monitorujeme navýšení mezi 200 až 300 procenty ceny. Navíc na trhu chybí ledek nebo močovina, které my sice nepotřebujeme, ale celkově to vytváří na produkci potravin ohromný tlak,“ stýská si trochu Novotná, ale zároveň ví, že s tím nic neudělá.

Pro některé až existenčně nepříjemnou situaci řeší část zemědělců snížením intenzity přihnojování, což se ale projeví na úrodě a kvalitě půdy. Co by dost pomohlo, by bylo snížení závislosti na průmyslových hnojivech a jejich co největší nahrazení těmi přírodními, ale to by vyžadovalo větší podporu živočišné výroby. Protože, kde jsou zvířata, tam je hnůj a ten by se teď hodil víc než kdy jindy.