Řepka jako žluté zlo. Proč má tuhle nálepku neprávem?

Všichni ji známe a minimálně jednou jsme si na ni už zanadávali. Pole barví do žluta a lidé mají často pocit, že je v Česku nejpěstovanější plodinou, která ale nepřináší nic pozitivního. Ani jedno není pravda. Řepka je mladá olejnina, která ušla dlouhou cestu a je čím dál tím prospěšnější pro člověka, zvířata i průmysl.

Co se vám vybaví, když se řekne řepka? Pravděpodobně žlutá barva. Právě ta ji často odsuzuje k nenávistným pohledům. Je kvůli ní totiž, na rozdíl od jiných plodin, na poli vidět. „Když kvete třeba pšenice, tak to nikomu nevadí, protože je zelená a v přírodě v podstatě neviditelná. Zatímco žlutá je pro oči provokativní,“ nastiňuje vysokoškolský pedagog Tomáš Středa, který je na Mendelově univerzitě zástupcem vedoucího Ústavu pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství.

Přitom prvenství v pěstování řepce nenáleží. Naopak, s pokrytím 350 tisíců hektarů aktuálně soupeří s kukuřicí a ječmenem o druhé až čtvrté místo Pro představu, pšenice se v Česku pěstuje na ploše 850 tisíců hektarů. I tak není pochyb o tom, že se řepka v posledních letech rozmohla. Proč? „Je ekonomicky výhodná, má skvělé výnosy a v současnosti dosahuje výborných energetických a nutričních hodnot,“ říká Středa.

Za úspěchem celosvětově nejúspěšnější olejniny stojí především vynikající výsledky ve šlechtění. „Její výnosy dosahují až ke čtyřem tunám z hektaru,“ uvádí výzkumník. V tuhle chvíli vás možná napadá, kde všechna ta řepka končí. Odpověď je jasná, primárně v olejích. I ty ale v očích mnoha lidí halí negativní oblak, přitom již zmiňované šlechtění je dostalo na nutriční úroveň srovnatelnou s těmi olivovými.

Řepka je dobrá pro srdce

„Dnes už se řepkový olej řadí mezi zdravé tuky. Má dokonce vyšší množství omega-3 mastných kyselin než olivový. Za poslední roky se v řepce navíc výrazně snížila hladina glukosinolátů,“ vyjmenovává výhody žluté plodiny vysokoškolský pedagog. Má tak pozitivní vliv na kardiovaskulární soustavu a hodí se jak do teplé, tak do studené kuchyně a zároveň se zbytky po extrakci oleje mohou bez obav využít do krmných směsí pro hospodářská zvířata.

Oleje se ale využívají i jinde, hlavně v průmyslu. „Řepka je součástí motorových paliv, krmiv a své místo má i v průmyslu maziv, kde nahrazuje minerální oleje, díky čemuž zamezuje vzniku ekologických havárií,“ říká Středa. Pokud totiž ze stroje vyteče několik set litrů minerálního oleje, dochází ke kontaminaci půdy, pokud ale vyteče stejné množství toho řepkového, půdě se nic nestane.

Největší negativum? Žlutá láká škůdce

Nic ale není zadarmo, řepka je totiž plodina intenzivní, tedy drahá. „Musí se intenzivně hnojit, dodává se jí velké množství dusíku a síry, aplikují se v širší míře prostředky na ochranu rostlin kvůli boji proti škůdcům a houbovým patogenům,“ přiznává výzkumník. Za škůdce, především blýskáčky, si může částečně svojí barvou, která je láká už z velké dálky. Zároveň přitahuje i opylovače, proto je důležité dbát na zásady správné zemědělské praxe. Tedy aplikovat postřiky před tím, než olejnina kvete, případně v noci.

Nešlo by ale tolik nepopulární chemii omezit? „V ideálním světě ano. Musel by být velký časový odstup u pěstování řepky na jednom pozemku, ideálně šest let,“ přemýšlí Středa. Škůdci, kteří se na ni specializují, by tak byli redukováni. Není to žádná velká věda, ale obyčejná prevence.

Obleče se řepka do bílé?

Pokud olejninu stojí její zbarvení tolik nevyžádané pozornosti od lidí i od hmyzu, možná vás napadlo, jestli není čas začít přemýšlet nad přehozením jejího barevného kabátku. Šlechtitelé tuto myšlenku převedli do reality a bíle kvetoucí řepka je už nějakou chvíli na světě. „Už teď existují odrůdy, které kvetou bíle, tak kdo ví, třeba za pár let nebudou pole tolik žlutě zářit. Vymění se za nenápadnou bílou a řepka tak snad konečně dosáhne pozitivnějších reakcí, které si opravdu zaslouží,“ uzavírá s nadějí výzkumník.