Jsou to, co jedí. Prasata musí mít kvalitní a vyváženou stravu stejně jako lidé

Pamatujete? Oběd u babičky. Na talíři se kouří z ne moc zdravé, ale tolik dobré kombinace vepřo-knedlo-zelo. Vepřové maso neodmyslitelně patří k tradiční české kuchyni. Aby opravdu chutnalo a bylo kvalitní, musí být prase dobře živené a mít tu správnou péči. Mimochodem, věděli jste, že s měnícími se trendy ve stravování musí zemědělci měnit způsob výkrmu prasat?

V chovu prasat v AGRO Měřín mají 5000 sviní, každoročně jim každá z nich porodí až 31 selat a všechna se musí vykrmit. Správné krmení začíná hned po narození selátka, které přijímá mlezivo a mléko od matky. Jakmile dospěje přibližně do tří týdnů, dostává takzvanou „dětskou“ kaši pro selata, která mu zajišťuje co největší množství bílkovin a energie. „Poté, co se sele odstaví od matky, přechází se v rámci předvýkrmu na výživu v sypké podobě,“ popisuje vedoucí živočišné výroby AGRO Měřín Jiří Šustr.

Složení krmné směsi na míru

Všechno musí být vypočítané, protože správné složení krmné směsi je nejdůležitější. Tady do ní dávají obilí, konkrétně ječmen a pšenici, sójový šrot, minerály, vitamíny, aminokyseliny, řepkový olej a pokrutiny, což jsou výlisky, které vznikají při lisování olejnin. Směs si zajišťují sami, aby měli přehled o tom, co jejich dobytek dostává.

K čemu jsou jednotlivé složky směsi dobré? Obilí prasatům pomáhá s lepší stravitelností. Sójový šrot potřebují, aby měla dostatek dusíkatých látek, které jsou zásadní pro růst svaloviny. Minerály, vitamíny a aminokyseliny jsou základem výživy a řepkový olej dodává živiny.

Obrázek

„Co zvládneme sami vyrobit, to využíváme vlastní. Jsou to složky jako obilí nebo kukuřice. Výhodou je, že nejen víme, jak suroviny vznikají, ale také to, jak a kde byly skladované,“ vysvětluje Šustr. Zemědělci tak mají jistotu, že nekrmí zvířata například zatuchlým obilím, které jim nesvědčí.

Krmení je věda

Až to, co si sami nevyrobí, si do zdejšího chovu dokoupí. Dodavatele si ale vybírají v přísném výběrovém řízení, aby si byli jistí, že dostanou to, co vyžadují. Vyvážené krmivo totiž musí tvořit kromě obilí a luštěnin také minerály a další komponenty. „Dokupujeme si především aminokyseliny, minerály a sójový šrot. Všechno bereme právě od osvědčených dodavatelů, se kterými máme dlouhodobé smlouvy,“ vysvětluje Šustr.

V krmné směsi nesmí chybět ani řepkový olej, který si v AGRO Měřín vyrábí sami. Prasata ho potřebují jako zdroj energie a aminokyselin, jejichž hlavním úkolem je vyrovnávat správnou růstovou křivku prasat. Ideálně vybalancovaná strava totiž ovlivňuje, za jak dlouho a na jakou váhu prasata dorostou.

Před porážkou musí mít prase podle dnešních standardů ideálně 118 až 120 kilogramů. A musí také ještě projít testem, který zhodnotí „výšku jeho špeku a zmasilost“. Jestli bude odpovídat normám, záleží téměř celé právě na tom, jak zootechnici připraví krmnou dávku.

Antibiotika v mase: mýtus, nebo pravda?

Kromě toho, co do krmiva patří, existují také věci, které v něm rozhodně nemají co dělat. V AGRO Měřín se předtím, než jde maso ke zpracování, testuje na přítomnost reziduí, tedy zbytkových nežádoucích látek. Všechno se řídí legislativou. A jak je to s těmi tak často vzpomínanými antibiotiky? U těch je tolerance nulová.

„Pokud nejsou u zvířat zapotřebí ze zdravotních důvodů, tak by se jim určitě vůbec dávat neměla,“ zdůrazňuje živočichář. I tady platí to, co u lidí. Léky zvířata dostávají, jen pokud jsou nemocná. Když už na to v nezbytných případech dojde, musí se od antibiotik odstavit včas, aby se zabránilo tomu, že by se jejich zbytky dostaly do masa, které putuje k nám na talíř.

Trendy se mění i u prasat

V případě antibiotik se nic nemění. Do masa nikdy nepatřila a nikdy patřit nebudou. Změny ale nastávají v požadavcích konzumentů na složení masa. Na měnící se trendy tak musí hospodáři reagovat i složením krmení. Zatímco před patnácti lety lidé vyžadovali prasata těžší, a tedy sádelnatější, dnes mají raději opak: co nejvíce masa a svaloviny, méně tuku. Dobytek tak jde na porážku o několik desítek kilogramů lehčí než dřív.

„Požadavkům zákazníka jsme se samozřejmě přizpůsobili a krmíme tak, že je prase samý sval, a tedy samé maso. Kdybychom je vykrmovali moc, na trhu bychom neuspěli,“ uzavírá Šustr se vzpomínkou na své dětství a dvousetkilové čuníky, o které se doma starali tak, aby z nich měli alespoň tři kbelíky sádla.