Možná to máte tučně vyznačené v kalendáři. A pokud jste opravdovými milovníky zvěřiny, nikam si to ani značit nemusíte. K podzimu zkrátka neodmyslitelně patří zvěřinové hody. Výpečky z čerstvého divočáka, zvěřinový guláš nebo paštika z jeleního masa a další pochoutky. Už se vám sbíhají sliny? Víte ale, jak poznáte kvalitní zvěřinu a odkud se vůbec na české talíře dostává?

Jedna věc je vypěstovat kvalitní ovoce a zeleninu nebo zajistit, aby maso pocházelo jen ze zvířat, která byla dobře živená a žila v příjemných podmínkách. O tom už jste nejen tady určitě četli. Jiná věc ale je, aby bylo dost takových, kteří budou těmto potravinám dávat přednost před lacinými a někdy i nebezpečnými náhradami. Co obnáší mít restauraci, která právě na lokálních surovinách staví? Tady je příběh jedné z nich, restaurace a minipivovaru v Jelínkově vile ve Velkém Meziříčí.

Neplýtvat, zbytečně nehnojit, všechno spotřebovat beze zbytku a odebírat hlavně to, co vzniklo a vyrostlo co nejblíž k domovu. Recept na udržitelnější a rozumnější život je snadný, ale my, lidé, si ho někdy až směšně komplikujeme a sami si házíme klacky pod nohy. Dobrým příkladem jsou třeba česká jablka v českých obchodech. Proč jich tam není víc, když máme pro jejich pěstování ideální podmínky? Třeba proto, že trend nesmyslných estetických kritérií se ze světa modelingu dávno přesunul i do potravinářství.

65 kilogramů. Tolik brambor sní každý rok průměrný Čech nebo Češka. Ne každý ale ví, jakou péči tahle nenápadná plodina potřebuje. Nebo to, jak moc právě pěstování brambor poli a půdě prospívá. Pojďte se o tom přesvědčit přímo do terénu.  

Platí to všude možně, ale ve víně opravdu bez vytáček. Když má být sklenička bílého nebo červeného opravdovým požitkem, musí být na začátku procesu tvorby vína perfektní hrozny. Vinaři k tomu přistupují různě – dělají pečlivou probírku už ve vinici a později před tím, než jdou plody do lisu. K dokonalosti to vyladili v Novém vinařství v Drnholci. Jako jediní v Česku používají optický třídič hroznů, který bez milosti „sestřelí“ každou bobulku, která nevyhovuje.

Poslední rok se našimi peněženkami neprohání vítr, ale vichřice. Sotva jsme si začali zvykat na výrazné zdražení bydlení a stavebních materiálů, rozpoutala se nevídaná bouře na trhu s energiemi. A od té doby máme možnost pozorovat inflační „domino efekt“ napříč všemi myslitelnými výdaji. Vlna zdražování se logicky nevyhýbá ani základní položce každé domácnosti. Jídlu.

Tu situaci zná každý z nás. Ve schránce se nám týden co týden objevují letáky, jež nabízejí „farmářské“, „sousedské“, „regionální“ či „tuzemské“ potraviny – často ve skvělých akcích. Přitom mnoho z nich je českých skutečně jen v uvozovkách. A aby toho nebylo málo, když už se vytvoří nějaká oficiální, státem uznaná pečeť národní kvality, je rychle kopírována na první pohled podobnými razítky a motivy, za nimiž stojí jen čistý marketing.

Kdyby se léto mělo převtělit do jednoho jediného ovoce, bylo by meruňkou. Jen se na chvilku zasněte – v sezoně nejdřív pěkně kynuté knedlíky a po zbytek roku marmeláda nebo zavařenina, která dovede nejteplejší dny v roce tak intenzivně připomenout. Víte ale, co péče a taky štěstí stojí, než člověk na stůl košík pravých českých meruněk dostane?

Klasický rodinný nákup: chléb, mléko, salám, sýr. Zatímco třeba u salámu panují v rodinách různé preference, u sýra je jeden, po kterém sahá skoro každý. Jestli je totiž něco fenomén, tak je to klasický český 30procentní eidam. I když český… s tím původem je to trochu složitější. Kde se vlastně vzal jeden z nejoblíbenějších českých mléčných výrobků?